Besídka: července 2015

Sobota, 18. 7 . 2015

Odjezd bez problémů (kromě jednoho opozdilce, který doma hledal karty, aby je kluci mohly po večerce ilegálně hrát). Příjezd do Minnesoty, USA a kontrola pokojů. Uklizeno krásně ke spokojenosti všech. Drobné změny na poslední chvíli - Kuba nemocen, střídá ho krásná Johanka. Po obědě první polední klid a poté odpolední hry venku - sanitka, rybičky, stříkání vodou, protože je vedro, házení vodní bombou. V pět hodin nás přijel navštívit misionář Rayburn z Nové Guiney, aby nás povzbudil k odjezdu do džungle v Jižní Americe v roli misionářů. Po večeři rozdávání triček, představení klíčového verše: Jób 19,25-26. Seznamovací hra: Každý napsal na papírek, co má rád a co nesnáší, třetí bod - jakou biblickou postavou by si přál být Všechno anonymní. Pak jsem poznávali, kdo to napsal.
Jáchymův lísteček: 1. máma, táta, Bůh, 2. květák, brokolice, kapusta, 3. Bůh, Daniel, Josef
Kačka. 1. grilovaný banán, želvy...
Viky na otázku, proč si zvolila postavu Jonáše: "Protože bych chtěla vědět, jaký to je být tři dny v břiše velryby."
Čtení Bručko. V noci bděla opět jen Julča, protože děti, které spaly pod střechou, do ní neustále narážely. Nutno zítra odsunout postele do uliček.

Rádin jazykový koutek: prudérní je od slova prudit. Nechtěla si to nechat vzít, přesvědčil ji až google.

Neděle, 19. 7 . 2015

Ráno rozcvička pod vedením Karči. Počasí nám přeje. K snídani marmoška a cereálie. Besídka na téma Stvoření, protože se musíme naučit zvěstovat evangelium indiánům a to není žádná legrace. Proto jsme si říkali, co nutilo Boha, aby tvořil, mluvili jsme o argumentu kalám a o antropickém principu. Verš: Zj 4,11. Poté dopolední hry: praskání balónků bližnímu a ochrana svých vlastních (některým praskaly, aniž by začali hrát). Oběd: BUFFALO BUJON (čti budžon) - hovězí vývar a MARŤASŮV SEN INSIDE OUT - řízek naruby. Odpolední hra "Příprava na misijní cestu", ale misijní společnost naši žádost zamítla, takže se budeme muset do Venezuely vydat na vlastní pěst. Náš osud se nápadně podobá osudu Bručka. Chvílemi sprchlo, ale těch z nás, kdo byli v lese, se kapky ani nedotkly. Večeře: Mítink škrkavek - špagety. Martinovi chutnalo, dokud mu Zbyňďa neřekl, co jsou to škrkavky. Hodnocení - 1. Mořské vlny (Adla), 2. Zkáza (Naty), 3. Trouby (Zbyňda), 4. Mistři (Marťas). Čtení: jde do tuhého, Bručko je mezi Jukony. Startuje hra na vira - máme dva: virus spalniček a žloutenky.

Pondělí, 20. 7. 2015

Počasí opět vydařené. Besídka na téma Pád do hříchu. Byli jsme stvořeni, abychom milovali a uctívali Boha, ale rozhodli jsme se uctívat a milovat sami sebe, proto se Evě zdála hadova lež tak přitažlivá. Verš: Iz 59,1-2. Dopolední hry opět na hřišti. Výsledky tiché pošty: "Lepší je suchý chléb v klidu než mít doma slámu. Lepší je chleba v suchu, lepší je dům plný masáží." Pak se zjevil raněný indián, který před námi utekl až na louku, kde ho Janička vzala za oštěp, takže měl co dělat, aby to ustál. Byl zesláblý, a tak omdlel. Měli jsme zjistit, co mu je, a poradit si s jeho ošetřením. Měl čistý průstřel stehna, vypadalo to na tepenné krvácení, tak mu Adla s Míšou aplikovaly tlakový obvaz. Ostatní mu strkali stébla do nosu (Jana), což ho probralo, tak se s námi trochu pral, ale pak zase upadl do bezvědomí. Několik silných paží (asi 10 párů) ho přeneslo pod třešeň. Zbyňďa měl zbytečné poznámky o jeho nadváze, které by si jistě nedovolil, kdyby indián nebyl v bezvědomí. Po položení pod strom se pokračovalo v dopoledních hrách, takže indián utekl.
Oběd: Kouřová s bílým sacharidem (uzená s rýží) a Juanova noční můra (knedlozelovepřo, Honzík nemusí to zelo, tak proto). Odpolední hra v lese: Obhlídka indiánského území. Indiáni agresivně bránili své území, kde byly rozesety lístečky s informacemi o tomto indiánském kmenu. Bylo těžké je najít, ale většinu se misionářům nakonec podařilo lokalizovat. Na straně misionářů byl nakonec i šaman Jukonů, který jim bez přestání udílel nové životy, i když u toho otravně zpíval ty jejich indiánské nápěvy. Naučili jsme se jukonský válečný pokřik HUMBULA BUMBULA a pokyn k ústupu RAKATAKA (Ondra si to pořád pletl, ale nikomu to nevadilo.) Narazili jsme na několik desítek vosích hnízd a schytali několik desítek žihadel.
Večer jsme shlédli video o prvním setkání indiánů s bělochy a do cup songu jsme konečně zapojili i píseň. Hodnocení: 1. Mořské vlny a Mistři, 2. Zkáza, 3. Trouby. Bručko se dostal k Motilonům, kteří ho pěkně zřídili.
Po večerce jsme si my vedoucí sedli s vedoucím Michalem a řekli jsme mu evangelium. Pozorně naslouchal a upřímně nám odpověděl, že se v současnosti nad smyslem svého života zamýšlet nehodlá. Popřáli jsme mu, aby na to jednoho dne došlo a pomodlili jsme se s ním za něj. Míla mu věnoval gedeonský Nový zákon.

Úterý, 21. 7. 2015

Ráno jsme se vzbudili do deště. Rozcvička byla zrušena. Meteorologové však hlásili, že od osmi bude počasí hezké, a tak jsme se pokusili jim věřit a výlet jsme nezrušili. Besídka pojednávala o protoevangeliu. Verš: Iz 59,1-2. Pak balení a razíme na cestu. Nejdřív autem na dvě etapy, pak vlakem (letadlem) do Lučan nad Nisou (Caracasu) a pak už pěšky po hřebeni až do Tanvaldu. Počasí bylo opravdu výborné, příroda nádherná. Při jedné z přestávek jsme se bavili o tom, jak indiáni zkomolili jméno Bruce Olsona na Bručko (samozřejmě v českém překladu) a Péťa se duchaplně zeptal: "Co je to Bručko?" Laura chudák byla celý výlet taková zamlklá, nakonec se ukázalo, že má teplot 38,2 C a vzhledem k nálezu v krku se Ondra rozhodl ji odvézt domů. Tak padla první hrdinka našeho misijního snažení. Večeře: čína. Hodnocení: 1. Mořské vlny, 2. Mistři, 3. Zkáza a 4. Trouby. Během výletu se rozběhla hra na výměnu hřebíků za jiné zboží potřebné v džungli. Děti zvonily na domy, které jsme míjeli, oslovovaly kolemjdoucí a žádaly je o tyto předměty. Získaly: multifunkční nůž, balíčky kapesníčků, kuchyňský nůž, řetěz, plyšáky, sirky, mentolky, dezinfekční gel, sušenky, jablka, pohled, cukry, bonbóny, žárovka, voňavý polštářek, použité lístky, propiska, fixka. Padá na nás únava, dneska půjdeme asi brzy spát. Ráďa už dokonce spí.

Nebylo to tak jednoduché - spát, když vám nad hlavou řádí tlupa kofolou nabuzených náctiletých. Provedli jsme několik kontrol, ale vzhledem ke slyšitelnosti každého kroku v celém domě, jsme vždycky našli všechny v posteli a s výrazem překvapení na tváři. Avšak neošálili nás, při příštím výletu si nikdo žádné kofeinové nápoje kupovat nebude! (?)

Středa, 22. 7. 2015

Počasí horké už od rána. Besídka o spáse, kterou pro nás zařídil od A do Z sám Bůh. Verš: Ab 3,17-19. Cup song už téměř dokonalý. Dopolední hry v lese (někdo jel na kávičku se zmrzlinkou do Tanvaldu. Jely jsme s Ráďou totiž na nákup. Mimo jiné jsme měly koupit buřty (baterky), ale Ráďa mě z neznámých důvodů neustále upozorňovala na masny všude kolem:): stavění měst v lese. Oběd: Mrs. Googlash, Bezšunka v županu (výtečné a levné). Odpolední hra u potoka. Každé družstvo si sestrojilo pět lodiček, na které se připevnily balónky, které se potom pouštěly po potoce a další družstvo je střílelo z břehu svými ručně vyrobenými oštěpy. Některým se to i podařilo.
Dostalo se nám tam také bahnivých lázní, kde jsme si jako kačky tlačkaly bahno mezi prsty u nohou. Měli jsme toho na programu víc, ale nestihli jsme to. Proto v lese zůstali už jen dobrovolníci, kteří postavili přístřešek, pod který se umístili dary pro indiány. Ty je ovšem třeba hlídat, a proto se skupina mladších dětí vydala na noc do lesa, aby se o to postarala. Samozřejmě až po čtení Bručka, který je pořád velmi napínavý. Dneska měl žloutenku a vydal se za náčelníkem všech náčelníků, který měl v plánu ho zabít. Večeře: Mr Googlash bez. V noci byly bouřky a silný vítr, a tak se Ráďa moc bála o děti nocující venku. Noční oblohu sice křižovaly blesky, ale na naše děti nedopadla ani kapka, natož větev - jakoby nad námi Někdo držel ochrannou ruku.

Čtvrtek, 27. 7. 2015

Dnes byl perný den. Už nebylo takové vedro, ale jen příjemné teplo. V besídce jsme si povídali o výdobytcích spasení - věčném životě a odpuštění, ale také o tom, jak je důležité, abychom odpouštěli my. Verš: 1. Jan 5,11-12. Dopolední hry: hledání dvojice zvířátek, formule 1 v největších botách. Oběd: Vypečený rákosníček, který se nakonec ukázal jako vyuzený. Po obědě si šel Ondra historicky lehnout, což byl signál i pro nás ostatní, ale usnula jsem zase jenom já. Honzík mastil bang. Odpolední hra se odehrávala v horním lese. Tento rok nás sužují vosy, je jich díky mírné zimě veliká spousta. Hráli jsme „průjem“, tentokrát ale po vrstevnici, ne shora dolů. Stejně se děti ale dostávaly do obrovských rychlostí, takže jsem byla svědkem několika hrůzostrašných pádů, jako třeba toho Janičky, kdy u toho dokázala neuvěřitelné přemety, kaskadérka jedna. Adla si několik minut před koncem zvrkla kotník, a tak pro ní Ondra dojel autem. Mezitím jsme my šli do chaty a chudinky Karču a Elišku těsně před námi napadly rozběsněné vosy. Karča schytala 9 žihadel a Eliška 12, měla dvě vosy zapletené do vlasů, ale byla moc a moc statečná. Rozhodli jsme se, že je raději všechny 3 vezmeme do nemocnice, a tak mají holky s Ráďou a Ondrou zážitek z Jablonce. Po večeři se dva dobrovolníci - Kačka, Lupín - vydali na kontrolu darů pro indiány, a světe div se, dary zmizely a zůstaly po nich jen šípy zapíchnuté do země, což, jak víme z Bručka, znamená varování. Lupín s Kačkou je vytáhli a přinesli. Po čtení bylo tedy třeba si indiány udobřit a byly vyslány tři silné dobrovolnice, aby v lese položily ručně vyzdobené šípy. Šla Viki, Míša a Natali. Už se však nevrátily, a proto jsme vyslali i ostatní - Marťase, Zbyňďu a Tádu plus Aničku (Kubík má naražené koleno, stejně tak Jana - že by genetika?), aby holky zachránili. Z lesa se ozývalo zlověstné bubnování (a z louky neosvětlené tsunami:-). Na kluky tam totiž čekali indiánští bojovníci z kmene Ždychlonů. Všichni dneska přespí venku. My jdeme spát do svých postýlek.

Pátek, 28. 7. 2015

Poslední den tábora je vždycky třeba stihnout velmi mnoho. Od rána se děti ptají, zda bude noční bojovka, na což vedoucí odpovídají udiveným: "Jaká bojovka?" Dnes už nebyla besídka, protože jak se u snídaně ukázalo, nikdo z dorostu se nevrátil, a tak bylo třeba je vystopovat. Nejdřív šli na výzvědy Míla s Ondrou, my ostatní jsme si vlezli do podkroví a dočetli jsme Bručka. Děti byly z knihy nadšené a vyžádaly si její zaslání v pdf formátu. Je opravdu dech beroucí, jaké změny Bůh mezi indiány rozpoutal skrze jednoho obyčejného člověka. Dává to naději i nám, že by si nás Pán mohl použít pro něco velkého. Pak jsme vyrazili stopovat ty naše možná už dávno skalpované dorosťáky. Šipky z klacků byly matoucí, občas zavádějící, ale nakonec nás dovedly bezpečně kolem vosích hnízd, potoka a přes téměř kolmé stráně až k našim kupodivu zdravým výrostkům i těm Ždychlonům. Ti od nás přijali naše šípy a společně jsme v míru sestoupili do naší chalupy na oběd. Tentokrát byla nudličková a knedlíky s něco jako znojemskou. Po obědě podstoupily děti dva poslední vědomostní testy. Jedním z nich byl i test na porozumění zpívaným veršům. Docela hodně dětí získalo plný počet bodů, Adam Kořínek přišel o pouhý jeden bod! Udělali mi tím velkou radost. Pak už nám vedoucím zbývalo jen sečíst poslední body (zadala jsem to děvčatům - jaká slast, že už jsou takové šikovné), navléknout medaile, vypsat diplomy a přichystat hrůzostrašnou noční bojovku. Děti si odpoledne ještě vyráběly náramky, zpívaly a dokonce si k tomu už samy hrály na kytaru a ukulele, mastily bang a vybiku. Některým starším členům bylo dovoleno si jít lehnout, aby byli plní sil na další tábor, který začíná zítra. V pět hodin jsme zapálili oheň a začali opékat buřty. Byly tam s námi i naše milé vosy, a tak se sformovala domobrana - Julča, Péťa, Jáša - a začalo nelítostné vraždění. Kluci lokalizovali dvě vosí hnízda přímo pod třešní, zalarmovali pana Michala a ten se přiřítil s kanystrem benzínu a zapalovačem. My ostatní jsme jeho chrabrý boj sledovali z odstupu několika metrů a dobře jsme udělali, protože nezačalo hořet jen hnízdo, ale i tráva kolem, kanystr a ruce pana Michala. Zavelela jsem k ústupu domnívajíc se, že bude následovat výbuch hořícího plastového kanystříku plného benzínu, ale to se prý děje jen ve filmech. U ohýnku jsme si ještě zazpívali a pak jsme vyhlásili výsledky:

4. Zkáza (15 bavlnek)

3. Trouby (17 bavlnek)

2. Mořské vlny (18 bavlnek)

1. Mistři (19 bavlnek)

Pak jsme se z posledních sil ještě odebrali do chalupy natočit všechny veršíky a tleskací hry, také cup song. Kdo chtěl, dal si bramboračku, ale ostatní pádili zase rychle na hřiště užít si ještě posledního světla. A pak to přišlo - nástup na bojovku. Byla sice oproti minulému roku méně nervově náročná, ale také stála za to. Už jen ten terén v noci a ty děsivě statné stromy kolem, a pak nápis na jesličkách zvoucí nás, abychom si otevřeli ta roztomilá dřevěná dvířka - a když tedy vykročíte a natahujete ruku, dvířka se najednou otevřou sama od sebe a vy si nemůžete pomoct a zaječíte, že vás slyší až do Tanvaldu (že jo, Vandi?). Po bojovce vedoucí krátce zhodnotili její průběh a šlo se rádo na kutě. Ovšem...

Nemohu nezmínit, že Marťas opět podlehl své závislosti na kofole a koupil si k ohni od paní kuchařky celý kartón. Vzhledem k tomu, že se blížil konec tábora, nikdo proti tomu neprostestoval (nechápu to, byla jsem u toho a nic jsem neřekla). Marťas je již zkušený uživatel, a tak spal téměř celou noc, ale u ostatních vyvolal tento opojný nápoj určitou vybzikanost, takže nám opět dupali do dvou hodin nad hlavou. Pak jsem tam šla, protože jsem slyšela, že se někdo prochází v podkroví, a našla jsem Zbyňdu mimo postel. Proto následoval trest: vezme si polštář a peřinu a půjde spát k malým holkám. Budiž mu ke cti, že mě rozlícenou a v pyžamu, tudíž směšnou, poslechl a protestoval jen, když jsem všechna ta bezvládná tělíčka holčiček přemisťovala tak, aby si mohl lehnout na Markétčinu samostatně stojící postel. Prý přeci kvůli němu nebudu všechny ty holčičky budit! Jak byl najednou ohleduplný!

Účinek byl okamžitý - v domě se rozhostil klid (tedy až na pokoj žen vedoucích, kde to nespravily ani špunty do uší:-))

Sobota, 25. 7. 2015

Snídaně a balení.

Hodnocení: Byl to krásný týden. Začalo pršet až dnes dopoledne - dokonalost sama. Rodičové, máte úžasné děti! Jsou poslušné, šikovné a některé jsou až k zulíbání sladké, i když dokážou strávit celý týden v jednom tričku (omlouváme se, pokud vám přivezli málo špinavého prádla:-), nějak nás vždycky dokázaly přesvědčit, že si to jen namlouváme)

VIRA LOSOVAT DŘÍVE NEŽ PŘED VEČERKOU (u menších dětí to budí nervozitu a nemohou spát, jsou strašně neklidné)

ZÁKAZ NÁKUPU KOFEINOVÝCH A OSTATNÍCH SLADKÝCH NÁPOJŮ (poděkování směrujte na Marťase)

Vlastně mi dovolte zvěčnit na tomto místě vtip, kterým nás Ondra pobavil na výletě:

Přijde Valach do obchodu a ptá se: "Máte kolo?"

Prodavač: "Nemáme."

Valach: "A fanto?"

JEŠTĚ NĚCO, CO MI VEDOUCÍ KLADLI NA SRDCE, ABYCH TO ZAPSALA, ALE JÁ JSEM ZAPOMNĚLA, CO TO BYLO

NEZAPOMENOUT BATERKY!

Ještě musím zmínit Světlanku, která s námi jela letos poprvé. Světlanka je novopečená (v kontextu tábora by bylo lepší slovo "novouzená") manželka Štokyho. Měli spolu na starosti dopolední program a zvládli to výborně.

Týme, všem z Vás patří velký dík, myslím, že se můžete právem zvát profíky!

Polévání vodou: