Včera jsem se dozvěděla, že Ondra L. v sobotu po táboře přijal po rozhovoru s rodičema Pána Ježíše do svého srdce!! Máme z toho všichni velkou radost, až nám to vehnalo slzy do očí. Těšíme se na podrobnosti.
Jak se ty zprávy rychle šíří :) Plánovala jsem si napsat sem onu radostnou událost a ejhle - už nemusím. Tak aspoň ty podrobnosti. V sobotu večer před spaním jsme si s klukama povídali o pobytě. Tomáš vzpomněl, že jste si promítali animovaný film o příchodu Pána Ježíše.Popisoval mi ho a nakonec řekl, že to byl chaos, jak najednou někteří lidé zmizeli... Já na to: to se nediv, musí být strašné zjištění, že mnozí zmizeli a já jsem tu zůstal.Pak se debata odvíjela (v podstatě převážně s Tomem) o tom, jestli pak ještě bude nějaká šance jít do nebe, co to ale bude stát, jak to bude hrozné tady na zemi... a já zdůraznila, že proto nám teď Bůh dává dobu milosti, kdy každý může uvěřit a přijmout Pána Ježíše, že je zbytečné spekulovat o tom, co bude pak. Jak rozhovor probíhal, najednou vidím a slyším, že Ondra pláče. Nedal se nijak utišit, nabídla jsem mu, že si půjdem popovídat vedle do pokoje. Na otázku, proč pláče odpověděl, že chce uvěřit, že tu nechce zůstat. Zavolali jsme i tatínka a chvíli jsme si povídali. Ondra měl problém, že si nevzpomene úplně na všechny hříchy, které kdy udělal. Tak mu to Petr vysvětlil. Potom jsme se modlili. Ondra prosil za odpuštění hříchů - když kolikrát neposlouchal rodiče,ubližoval..., jmenoval toho více a poděkoval Pánu Ježíši, že za něj umřel na kříži, že chce, aby se stal jeho Pánem. Ještě vzlykající potom usnul. Druhý den jsem se ho ptala, kam by šel, kdyby teď přišel Pán Ježíš. Odpověděl radostně, že do nebe. Tak máme taky radost. Jeden bratr kdysi řekl, že každé takovéto vyznání dětí máme brát vážně a vést je k tomu, aby svoje konkrétní hříchy vyznávali od útlého věku. Věřím, že i Pán Bůh bral Ondru vážně a modlím se, aby si ho On sám formoval a v jeho víře utvrdil.
Julčo, jsem nadšená, že máš všechno tak zdokumentované, každý den, tak jsem si početla, zasmála, jsem ráda, že jste se měli dobře. Jestli budou nějaké další fotky, tak prosím pošlete. díky
1 komentář:
Jak se ty zprávy rychle šíří :) Plánovala jsem si napsat sem onu radostnou událost a ejhle - už nemusím. Tak aspoň ty podrobnosti. V sobotu večer před spaním jsme si s klukama povídali o pobytě. Tomáš vzpomněl, že jste si promítali animovaný film o příchodu Pána Ježíše.Popisoval mi ho a nakonec řekl, že to byl chaos, jak najednou někteří lidé zmizeli... Já na to: to se nediv, musí být strašné zjištění, že mnozí zmizeli a já jsem tu zůstal.Pak se debata odvíjela (v podstatě převážně s Tomem) o tom, jestli pak ještě bude nějaká šance jít do nebe, co to ale bude stát, jak to bude hrozné tady na zemi... a já zdůraznila, že proto nám teď Bůh dává dobu milosti, kdy každý může uvěřit a přijmout Pána Ježíše, že je zbytečné spekulovat o tom, co bude pak. Jak rozhovor probíhal, najednou vidím a slyším, že Ondra pláče. Nedal se nijak utišit, nabídla jsem mu, že si půjdem popovídat vedle do pokoje. Na otázku, proč pláče odpověděl, že chce uvěřit, že tu nechce zůstat. Zavolali jsme i tatínka a chvíli jsme si povídali. Ondra měl problém, že si nevzpomene úplně na všechny hříchy, které kdy udělal. Tak mu to Petr vysvětlil. Potom jsme se modlili. Ondra prosil za odpuštění hříchů - když kolikrát neposlouchal rodiče,ubližoval..., jmenoval toho více a poděkoval Pánu Ježíši, že za něj umřel na kříži, že chce, aby se stal jeho Pánem. Ještě vzlykající potom usnul. Druhý den jsem se ho ptala, kam by šel, kdyby teď přišel Pán Ježíš. Odpověděl radostně, že do nebe. Tak máme taky radost. Jeden bratr kdysi řekl, že každé takovéto vyznání dětí máme brát vážně a vést je k tomu, aby svoje konkrétní hříchy vyznávali od útlého věku. Věřím, že i Pán Bůh bral Ondru vážně a modlím se, aby si ho On sám formoval a v jeho víře utvrdil.
Julčo, jsem nadšená, že máš všechno tak zdokumentované, každý den, tak jsem si početla, zasmála, jsem ráda, že jste se měli dobře.
Jestli budou nějaké další fotky, tak prosím pošlete. díky
Okomentovat